WELCOME TO MY KISS WEB

Pojďme ale k věci. Podle Kristen není Assassins ve skutečnosti historickoun hrou z období křižáckých válek, jak jste si mohli při pohledu na screenshoty myslet. Jeho tématem je totiž vědecký experiment, při kterém se jakási futuristická korporace snaží matrixovským způsobem zkoumat hlavy lidí a objevit potomka někoho, kdo byl v dávné minulosti nájemným zabijákem. Experiment vychází ze sci-fi předpokladu, že určité vzpomínky a znalosti jsou dědičné, že se s nimi rodíme a možná o nich ani nevíme.

Toto odhalení může znamenat několik věcí. Je možné že v různých úrovních hry se podíváme do různých historických epoch (zabijáci nežili jen v dobách křižáckých válek). Kam to bude pane? Do starověkého Říma? Do středověké Anglie? Do zákopů 20.století? Druhou - a upřímě řečeno pravděpodobnější -  možností je že si tvůrci tyto scénáře schovají do dalších pokračování.

Kristen Bell si evidentně neuvědomovala, že prozrazuje přísné tajemství Ubisoftu, když v rozhovoru dále vysvětlila, že ji tento nápad zaujal do té míry, že souhlasila s propůjčením své podoby, pohybů a hlasu tvůrcům ze studia Ubisoft Montreal.

Bylo dusné odpoledne, ale přesto se na náměstí v Alamutu potily stovky lidí nad rozličnými stánky a handrkovaly se o každý měďák. Jen jeden člověk nebažil po dobré koupi ani slušném obchodu. Stál opřený o rozpraskanou zeď a na první pohled vypadal netečně. Ovšem jeho zrak byl jako zrak orla, jako dravec čekající na svou kořist. Byl to Hajid, jeden z hašašínů. A dnes byl na lovu. Najednou před ním škobrtl a upadl obchodníček s chleby tak nešikovně, až mu jeden z chlebů upadl před Hajidovy nohy. Obchodník jenom rychle pohlédl na Hajida, dvakrát zamrkal a už byl zase ten tam. Hajid se ledabyle natáhl pro bochník a rozlomil ho. Do dlaní mu vypadl lístek s nápisem: Madždy ibn-Alahas – Akkon. Majid schoval papírek do kapsy svého bílého pláště a ztratil se v davu.

K branám Akonnu se Hajid dostal při západu slunce. Svého koně uvázal u nejbližší kádě s vodou a jal se pozorovat okolí. Město obepínala vysoká a hladká hradba, tudy to nepůjde. A před branou stála celá řada vojáků, kteří kontrolovali každého, kdo by se chtěl dostat do města. Chvíli se jen tak procházel po peripetii města a v tom si všiml velké hromady krabic těsně u cesty a dostal nápad. Opřel se o ně a zkontroloval, zda-li ho nikdo nevidí zezadu a z boku. Když jsi byl jistý, uvolnil se a dál čekal. Asi po patnácti minutách jel okolo vůz se slámou. Když byl na úrovni Hajida, Hajid se jako kobra vymrštil přímo pod kola vozu a chytil zespod vozu. Pak se jen přitáhl a čekal. Vozík nepříjemně drkotal na kamenné cestě, ale Hajid se jen víc přitáhl. Teď na sebe nesmí upozornit...
Konečně vozík zastavil. Hajid pevně doufal že večer se už nebude chtít strážcům dělat větší prohlídky a většinou to tak i bylo, ale špatná náhoda tomu tak chtěla, že strážci zastavili právě nevinně vypadající vozík. Bylo slyšet drsné hlasy, jak se ptají vozky co to veze. Ten prostě odpověděl že slámu. Vtom Hajid ucítil otřes: jeden ze strážců se vyhoupl na vozík a mečem počesal slámu. Když mu po někonečně dlouhých vteřinách přišlo, že je vozík asi opravdu jen vozíkem, Hajid se, i když nechtěně, pořádně zapotil. Nebyl by problém se přes strážce dostat, ale rozruch který by při tom ztropil by určitě vyplašil kořist. Konečně se vozík zase zhoupl, to jak strážce seskočil a opět se rozkodrcal. Hajid si pořádně oddechl a pak už jen čekal na vhodný okamžik. Ten přišel, když vozík kodrcal vedlejší uličkou. Hajid se pustil, počkal až vozík projede a pak se narovnal a splynul se stíny domů.
Příští den, po návštěvě pár známých a výslechu pár opilců, kteří žvatlali něco u piva nebo se chvástali v hospodě pro koho pracují, měl přesnější obrázek o svém cíli. Madždy měl ohromnou zahradu, kterou miloval víc než cokoliv na světě a každý den ji chodíval obdivovat. Byl ovšem paranoidní, to asi kvůli řemeslu, které provozoval (Hajidovi bylo úplně jedno co jeho cíl dělá, on byl jenom nástroj v rukou moudrých), a tudíž všude chodil s ochrankou Núbijských strážných, velkých urostlých černochů. Ne že by s nimi měl nějaký problém, ale byla to překážka která by mohla ohrozit úspěch. Když ale získal plán Madždydova stavení, poslední věcí kterou potřeboval, byl nástroj, kterým by Madždyda dokázal zbavit ochranky. Ale však on už na něco přijde...

Nastal soudný den a Hajid již byl od rána připraven v největším a nejhustším houští v Madždidově zahradě. Dostal se do ní těsně před rozedněním při střídání stráží. Úplná hračka vůči některým věcem, které musel již ve své kariéře vykonat. Nacházel se v nejexotičtější části parku, ve které rostli všemožné (určitě jedovaté) rostliny. Měl krásný výhled na plácek s fontánkou, přístupovou cestu a na ústupovou cestu. Zvuk bublající vody ho málem uspal, když se ozvaly kroky. Na plácek se přišoural obtloustlý středně vysoký člověk v doprovodu čtyř černochů. Madždy. I když jeho postava svědčila o létech strávených v pohodlí, byl Madždy urostlý a vypadal spíš atleticky. Nejspíš voják, pomyslel si Hajid, ještě lepší než Hajid doufal. Madždy se dokolébal ke studánce a zhluboka se napil tekoucí vody. Věci se dali do pohybu. Madždy se narovnal a vydal se směrem k Hajidovy. Jeho strážci mu byli v patách. Když byl už jen několik kroků, Hajid vykročil z úkrytu a zahradil Maždydovi cestu. „Zde tvé putování končí, kaj se neb tě čekají jen muka pekelná...“ řekl tiše Hajid. Madždy vypadal chvilku překvapeně a pak se rozesmál. „Tak oni na mě poslali hašašína? A jak mizerného! TO ani nevíš, že se nemáš ukazovat své oběti, dokud ji nemáš v hrsti? A nás je stále 5 a ty si sám! Radši se otoč a...“ Madždy už svou větu nedokončil, ale chytil se za hlavu a začal chrčet. Nůbijci se na sebe zmateně podívali a jeden se odvážil a položil svému pánovy ruku na rameno. Madždy šíleně zařval a bleskově vytáhl meč a srazil jím Núbijci hlavu. Dalšímu vrazil meč do břicha a než se stačil třetí rozkoukat, už měl meč v levém očním důlku. Poslední nůbijec se konečně probral ze strnutí a vytáhl svůj meč na svoji obranu. Ale jeho pán ho odzbrojil velice efektivním způsobem a nemilosrdně začal jako smyslu zbavený sekat do polomrtvého núbijce. Hajidův plán vyšel dokonale. Jed, který mu poskytl jeho starý dobrý přítel z daleké Asie, dokázal v Madždydovi vyvolat vražednou zuřivou horečku. Teď to bude vypadat, že se jeho cíl pokusil zabít jeden nebo více z osobní stráže. Hajid už jen ocenil dobrou techniku Madždydových výpadů (určitě to byl voják) a pak se pomaličku přikradl za běsnícího vraha. Rychlím pohybem vysunul svoji skrytou čepel a vrazil ji Madždydovi přímo do krční tepny. Madždyd se stihl ještě otočit, ale z očí mu zmizela vražedná jiskra a i život z něj vyprchával stejně rychle, jako krev z jeho krku. Hajid rychle vytáhl bílé pírko se své zadní kapsy a přejel jím po krku Madždida. Pírko se zbarvilo rudou krví. Úkol byl splněn. Teď se jen dostat živý ven. Hajid počítal s tím, že hluk boje musel přilákat pozornost nejbližších strážců a že se sem už nejspíš ženou. Rozdíl mezi přežitím a zajetím záležel teď na několika dalších sekundách. Hajid se rychle stáhl zpět do velkého křoví zrovna ve chvíli, kdy se na pěšině ozvaly spěšné kroky. Pokračoval co nejtišeji křovím směrem k nejbližší zdi panství a cestu mu nikdo nezkřížil. Když dorazil ke konci houští, odkud už viděl na zeď, prohnal se kolem něj jeden ze strážců. Hajida minul jen o několik stop, ale naštěstí si ho nevšiml. Hajid chvilku počkal a po několik sekundách se tryskem vyřítil po otevřeném prostranství, vymrštil se jako kočka na zeď a ladně se přes ní přehoupl. Dopadl přesně podle plánu do temné uličky plné smradlavých beden plných ryb z blízského trhu. Hajid se upravil, opucoval si plášť a zmizel v moři lidí.

Hajid se jako obvykle netečně opíral o zeď svého oblíbeného domu a čekal. Byla noc a z oken Alamutu svítily do nocy paprsky světla. Kolem něj proudily domů za svými rodinami poslední obchodníci, kteří ještě potřebovali prodat své zboží. Jeden z nich si všiml Hajida a přistoupil k němu. „Dobrý den pane, nechtěl byste si koupit polšťář? Je až z dalekého Akkonu.“ Hajid se jen usmál a pravil: „ Akkon říkáte? To město jsem si oblíbil, kolik stojí ten polštář?“ „Jedno pírko pane...“ řekl obchodník a potutelně se usmál, že našel svého „kupce“. Hajid vytáhl přesně to pírko, které nasáklo krev Madždyda. „Tady prosím.“ Pravil Hajid a předal svou trofej. „A tady je vaše odměna. Sbohem pane a Alláh s vámi.“ Pozdravil obchodník, předal svůj polštář a odcupital. Polšťář byl příliž těžký na to, aby v něm bylo jenom peří. Hajid zkontroloval obsah a usmál se. Polšťář byl plný zlaťáků. Jak on svou práci miloval...    

Příběh

Příběh Assassin's Creed nás zavádí do roku 1191, kdy vládne Richard Lví srdce a právě začíná třetí křížová výprava. Abych byl přesný, tak musím podotknout, že právě do této doby se koukáme retrospektivně. Hlavním hrdinou je mladý sympatický Desmond, který je zavřený ve výzkumné laboratoři, kde zkoumají jeho vzorky DNA. V jeho vzpomínkách se dostáváme do kůže jeho dávného předchůdce Altaira, v té době nejznámějšího nájemného vraha (assassina). Ne všechno se však povede tak, jak byste si představovali, a proto musíte v jeho kůži napravit to, co jste dříve pokazili. Čeká na vás nelehký úkol – zneškodnit devět konkrétních, významných osob. Ještě se však vraťme k samotnému konfliktu, který všechny problémy zapříčinil. Nejde příliš o smyšlené informace, nýbrž o skutečná historická fakta. Velkou roli zde hraje vojenský velitel Saladin, který roku 1187 dobyl Jeruzalém. Po dlouhé době tedy opět patřil muslimům a král Richard Lví srdce se snažil získat Jeruzalém zpět. Pro někoho možná nenápadný konflikt, ovšem právě tím začala válka mezi křesťany a muslimy. To jak se daný problém vyřeší, je už pouze na vás a vašich schopnostech.

První dojem

Po prvních odehraných minutách jsem byl vcelku unešený. Všechno vypadá krásně, chytlavě a zábavně. V první řadě na vás čeká šikovně udělaný tutoriál, v němž se především seznámíte se základním ovládáním. Potom už nezbývá, než se pustit do samotné akce v Masyafu. To je vaším základním městem a z něj následně cestujete napříč celým královstvím. Pro přesun používáte koně, kterého však později můžete vyměnit za jednoduchou utilitu teleportu, jenž vám opravdu hodně zpříjemní cestování. Navštívíte celkem čtyři velká města a to Damašek,Acre, Masyaf a Jeruzalém.Všechna čtyři města jsou skutečně precizně zpracovaná, mají svůj styl vycházející z reálných dobových záznamů a především žijí svým vlastním životem. Na ulicích se prochází desítky lidí, na náměstíčkách potkáte řečníky, kteří hlásají víru v Aláha. Občas také narazíte na žebráka či blázna, kteří vám budou pěkně otravovat život. Nic méně díky těmto všem faktům města působí opravu skvěle a realisticky.

Jako kamzík

Největším lákadlem na AC však nejsou města, nýbrž akrobatické kousky Altaira. Neustále lze využít všechny prvky prostředí, vylézt můžete téměř kamkoli. V praxi potom různé šplhání, přeskakování a přitahování působí naprosto skvěle. Hlavní je plynulost, s jakou postava všechno provádí. Samozřejmě chvíli potrvá, než si úplně zvyknete na ovládání, potom to ale půjde jako po másle. A věřte mi, že není nad hezčí prožitek ze hry, než když utíkáte s Altairem přes střechy Jeruzaléma a máte v patách celé město.

Boj

Podobně kvalitní práci odvedli tvůrci při zpracování soubojů. Kromě pěstí se nabízí meč, dýka či vrhací nože. Postupně si Altair začíná vzpomínat na různé styly boje, čímž se pro vás otvírají různá nová comba. To všechno si můžete navíc v základním městě Masyafu protrénovat ještě před přímím použitím v boji. Boj samotný vypadá opravdu velice dobře a působí téměř tak, jako byste se dívali na historický film.

Grafika

Po grafické stránce se hra jednoduše povedla. Dokonce byla označována za hru s druhou nejlepší grafikou hned po Crysis. Ať se kouknete kamkoli, objevíte množství detailů, precizně a různorodě navržené a vymodelované budovy, prostě takhle by to mělo vypadat. Nádherně působí i světelné efekty, jako je třeba východ slunce. Na druhou stranu se připravte na poměrně dost vysoké hardwarové nároky.

Minimální HW nároky na hru Assassin’s Creed:

Operační systém: Windows XP/Vista

Mechanika: DVD

Procesor: 2600 MHz

Operační pamět: 1000 MB RAM

Grafická karta: 3D grafická karta se 256 MB

Závěrem

Na první pohled mě hra jednoduše posadila na zadek a hltal jsem ji plnými doušky, ale časem se ukážou jisté nedostatky a to hlavně v poměrně lineárním plnění úkolů. Samotný námět celé hry nemá chybu, ale bohužel jednotlivé pasáže se více méně opakují a občas to začíná trochu nudit. Na druhou stranu to ale zase vyrovnává výborná grafika, zpracování a totální interaktivní prostředí. Opravdu sebemenší hrbolek nebo výstupek na zdi můžete použít jako úchytný bod a můžete tak šplhat a skákat jak se vám zlíbí. Když to tedy všechnu shrnu, Assassin’s Creed je velice povedenou hrou, kterou si rozhodně minimálně zkuste. Na konec přidávám ještě jedno hodně kvalitní video.

Předobjednat Assassin's Creed za 999,–Kč

Tagy: Assassin